March 2015

5#welcome to back

28. march 2015 at 16:24 | Salvatore |  Salvatore's diary and stupid crap
Ahoj blogaři a blogařky,
jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala vrátit zpátky po dlouhý době a hned vám řeknu proč, ale nejdřív si dojdu na cigáro, aby se mi líp psalo o tom všem. Poslední době mě nic nebaví, vrací se mi pořád dokola vzpomínky, které nevrátím, školu nezvládám, s mámou je to čím dál tím horší, možná zamilová? Jediný co mi trochu zvedne náladu, tak jsou to někdy filmy, ale většinou sedím, cigáro, kafe, pisníčky které moc nevnímám, protože přemýšlím o všem, co mě ničí ještě víc. Nedokážu ani pořádně spát, usínám přes týden kolem jedný-druhý a ráno vstávát ve čtvrt na osm, a o víkendu kolem třetí a ráno a pak se pořád budím dokola.
Poslední dobou nemám vůbec co dělat, zdá se mi, jako bych všechny ztratila. Vlastně nezdá, akorát tam má být správně skoro všechny ztratila. Moje nejlepší kámoška se topí ve fetu už půl roku. To nemluvím o tom, že mě do toho taky nutí a přemlouvá mě. Když jí řeknu prostě že NE, tak jsem hned píča která u ní skončila. Nejlepší kamarád spadl znovu do trávy, kterou si jeden den nemůže ani odpustit. Zbytek 98% přátel je samozřejmně taky v trávě. To je tak trendy být každý den se topit v trávě, mýt zasekaný stavy a sedět někdy vykudnutá a čumět do blba? Dobrá kámoška se vrátila k bejvalýmu a začla se chovat k nepoznání. A tak můžu pokračovat dále;)
S mámou vztah bezdůvodně úplně na píču. Nechápu co jsem jí udělala zas. Nic. Příjdu domů v pohodě a s minuty na minuty se semou přestane bavit. Když něco chce, tak to udělám, uklidím pokoj, utřu skříně a poličky, vysaju celý byt, dojdu jí nakoupit a závěr potom je takovej, že nic nedělám, že celý den se valím, tak to palec hore. Tak mě pak rupnou nervy a vypadnu někam. Její urážky se taky nedaj snést, o tom že jsem se narodila k hovnu, že nic nedělám, že skončím jako bezdomovec pod mostem a že mě živit nebude, a blabla. Když vidí, že jsem bez nálady, jsem skleslá, pomalu brečím tak na mě začně řvat ať okamžitě vstanu a jdu něco dělat, tomuhle se fakt říká podpora.
Omlouvám se předčasně za dlouhý článek, ale dlouho jsem tu nebyla, tak musím o všem vypsat. Možná se něco možná najde co mě trochu naplňuje životem a to jsou hasiči. Ze školou to jde fakt doprdele, propadám z několika předmětu, protože se nemám náladu učit. Vlastně někdy mám i dobrý známky, ale to kvůli tahákům, ale tenhle přístup k maturitě mi je k ničemu a stejně všechno se budu muset naučit. Jediný co mě trochu motivuje se někdy na to kouknout tak je to, to, že chci mámě dokázat že na to mám, protože mi máma absolutně nevěří, že tohle někdy udělám, protože jsem pro ní, jen NULA, a což mě motivuje spíš dolů. Ale jsem ráda, za tyhle hnusný slova, co mi říká, protože vím, jak se nikdy nechovat k svýmu dítěti, jak vím jak tyhle slova dokážou ho zničit. Vlastně jí za tohle všechno děkuju. ;)
Zamilovaná? Sama nevím, jestli jo nebo ne. Ale doufám že ne. Do toho jsem spadla už dvakrát a už ani nechci. Ale když jsem sním, zapomenu na všechny svoje problémy a trápení a mám hned lepší den. Když mi od něho příjde zpráva, hned se mám o trochu líp a úsměv na tváři. Nevím vůbec, co mi k němu přitahuje, ale možná to, že je jinej něž ostatní, možná to, že není taková děvka, co by se s holkou vyspal a řekl jí konec, možná to, že se na hodně věcech shodnem a tak dále, kde bude všude za tím možná. Pořád mám před očima jeden večer, když jsme spolu někde byli, ale nebylo to čistý kamarádství ale něco víc. Ale nechci aby to tak bylo, protože ho pak nechci ztratit.
Hodně často přemýšlím o tom, jestli bych chtěla být zpátky dítě nebo dospělí člověk, co bude mít manžela, malý dítě, prácí, bude mít tu svobodu. Ale zdá se mi, že budoucnost vidím moc růžově, že bych si měla sundat ty "růžový" brýle. Taky si často říkám, jak bych moc chtěla mít s mámou přátelský vztah, máma mi říká, proč nemůže mít přátelský vztah, ale sní to nejde. Kdyby fakt chtěla jak ona říká, tak já bych nemohla po tom všem, když jsem jí řekla dřív všechno, ale věděli to všechny. Taky mě sere, jak mi pořád uráží tátu jakej je to debil, ale měla by se zamyslet nad sebou, jak se někdy chová ona kemě. Táta je opak, všem mě podporuje, když mu řeknu o problémech s mámou, tak mi řekne, já to vím, že vztek si musí vybít na ostatních a vím jaká je, a jo, zná ji asi fakt dobře.
Tak už to ukončím, dneska jsem až moc ukecaná, ale musela jsem. Budu se sem snažit dávat alespoň jeden článek týdně. Dneska oběhnu své oblíbené blogy a informuju je, že jsem zpátky po dlouhý době. Vůbec nevím co budu dneska dělat, ale mám v plánu se kouknout na brigády a koukat na 50 odstínů šedi, který jsem si konečně stáhlu. Tu písničku z toho filmu úplně žbožňuju, i když poslední dobou mám úplně jinej styl. Taky si musím dojít pro cigára do trafiky, a teď si udělám kafe a dám si cigáro. Tak se zatím mějte, a tešte se na další články:)